Jak už to tak na světě bývá, má na vrch vždycky spíše to špatné. A tak se také stalo, že ač před více jak sto roky rychlost sto kilometrů v hodině překročil automobil na elektřinu z akumulátorů jako první, stejně tento elektrický zdroj energie byl nakonec vytlačen špinavou ropou. Skrze ní se dala lépe soustřeďovat moc a ovládat davy.

Jaké následné problémy lidstvu vznikly rozvojem automobilismu, vidíme každý z nás den co den kolem sebe. Mobilita se stala synonymem rozvoje a úspěchu, nezbytným faktorem nutným k mnohdy zbytečnému převážení výrobků a materiálů kolem světa. Ano, kolem světa, protože víme jak to je, mnozí z nás správně tuší i proč to je. Ropa jako neobnovitelná surovina relativně levně dostupná, nás naučila plýtvání a dovedla ke krátkozrakosti. Prakticky to znamená, že pokud máme peníze, můžeme ji mít kolik chceme a čím více jí spotřebujeme, tím budeme váženější zákazníci. Následné dopady v čistotě ovzduší, nedostatečné kapacitě komunikací, vysokým hlukem, prachovými částicemi, ropnými haváriemi, válkami a neúctou k životu se pak více či méně, ale většinou neúspěšně, zabývají vlády jednotlivých států podle toho jak jsou s ropným byznysem spojeny.

Tato bezútěšná situace ale vůbec nestála na začátku mých prvních setkání s elektromobilem. Tu má na svědomí můj Velký učitel, Jaromír Vegr, který mne k elektromobilům a posléze k ekologii přivedl, někdy kolem roku 1988, kdy jsem s ním stavěl v dílnách tamní Základní školy v Sedlci-Prčicích jeho elektromobil na závody. Jeho práce pro mne i pro elektromobily v Československu a nyní v Česku je základním kamenem tohoto směru u nás.

Ač jsem od mládí byl závislý na benzínu a ovládal jsem všemožná motorová vozidla, první jízda na elektrický pohon mne uvedla na jinou kolej a jiné přemýšlení o možnosti pohybu po komunikacích. Tichý rozjezd, rovnoměrná akcelerace, žádný hluk a vibrace, přesně jak se pohybovaly dopravní prostředky v románech J. M. Trosky, biblích mého mládí.

Ten pocit mi učaroval a od té doby jsem jej stále vyhledával. Současně s poznáním možností ekologických zdrojů elektrické energie jsem si stále více uvědomoval, že toto je řešení problémů, které si lidstvo po sto letech drancování surovinových zdrojů způsobilo. Řešením je elektromotor plus elektřina z obnovitelných zdrojů – Vody, Větru, Slunce. Nemohl jsem nedojít k poznání, jak daleko došli za tisíce let naši předkové, pokorným užíváním skromných, ale dostatečných zdrojů a jak rychle jsme se my moderní lidstvo připravili o cit k přírodě, jak nás dostatek odnaučil myslet na generace příští.

Právě kvůli tomuto poznání jsem v roce 2006 uvítal možnost Jaromíra VEGRA, který mi zapůjčil plně elektrické vozidlo CITROEN, tehdy dovážené, jako použité z Francie. Shodou okolností jsem elektřinu do něj čerpal pouze z fotovoltaické elektrárny a dal jsem si za podmínku, že pokud nebudu mít energii z tohoto zdroje prostě nepojedu. Představte si, po měsíci takovéhoto režimu se svět nezbořil, zakázek v mé živnosti mi neubylo.

A od té doby nechápu, proč takováto vozidla již dávno nejezdí a lidé je nemohou používat. Myslím si, že je to prosté. Peníze z e-mobility ještě netečou přes mocné tohoto světa.

Proto jsem dosti nedokázal pochopit, proč se automobily zesložiťují přidáváním jakých si elektromotorů k benzínovým motorům, kdy se elektřina vyrábí z benzínu???

Odpověď je třeba opět hledat v zaběhlých systémech tohoto světa. Většina transportuchtivých lidí si stále nedokáže představit, že by měla koupit automobil za statisíce peněz a toto auto, by nebylo schopné dojet dále než sto kilometrů… Co by tomu řekli sousedé, jaký bychom dělali dojem a podobně. Pokud Vás takovéto myšlenky nenapadají, pak jste naladěni na moji notu a dokážete si spočítat, že na většinu Vašich denních cest Vám stačí auto s právě takovýmto dojezdem, které přes noc nabijete a ráno jedete dále. Jenomže takovýchto lidí je málo a to nadnárodní fabriku neuživí. A malá firma sice vyrobí, ale draho a její produkce stačí právě tak pro pár nadšenců s dostaečně hlubokou kapsou.

A tak vznikl HYBRID – vozidlo s neomezeným dojezdem díky spalovacímu motoru, přesto využívající vynikajících výkonových charakteristik elektromotoru, dnes již integrovaného mezi motor a převodovku do oblasti spojkového kotouče. Současné typy se liší výkonem elektromotoru, kapacitou akumulátoru ale i délkou doby použitelnosti samotného pohonu elektromotoru.

Některé, jako TOYOTA Prius, dokáží jet i kus cesty na samotmý elektromotor, jiné jako HONDA Insight jej používají v systému IMA – integrovaný motorový asistent. Tento princip využívá slabšího elektromotoru a menší kapacity akumulátoru k tomu, aby doplnil sílu spalovacímu motoru ve chvíli, kdy spalovací motor nemá optimální podmínky pro produkci co nejmenších emisí a potřebuje tuto fázi chodu rychle překonat- akcelerace, ale též ustálená rovnoměrná jízda po krátkou dobu.

A jak jsem se dostal k již zmíněné HONDĚ Insight? Tak to si přečtěte. Faktem je, že moje posuzování tohoto vozu může být ovlivněno tím, že již třináct let jezdím s jedním vozem HONDA CRV, opravuji ve svém servisu motory Honda v zahradní technice(spíše servisuji, ony motory moc poruch nemají) a moje zkušenost je taková, že HONDA je velice spolehlivá značka v porovnání s ostatními, které jsem kdy dluhodobě užíval-povětšinou evropské vozy. Co bych vyzdvihnul je moje averze k nespolehlivé elektronice v kterýchkoliv oborech lidského života. Ta je ale v případě japonskoé HONDY zásadně nabourávána. U té mojí za třináct let všechno funguje jak má. A že už její obvody mají právo na zazlobení.

Proto jsem se v měsíci únoru 2011 zastavil u svého nejbližšího prodejce HONDY, v Jihlavě u pana Novotného, abych se ho zeptal na jeho pohled na jejich hybridní vůz.

Vstoupil jsem do příjemného, čistého, upraveného, klidného prostředí jeho autosalónu na Lidické ulici v Jihlavě a byl jsem uvítán jeho synem, načež mě přišel uvítat i sám pan Novotný.

Při mé zmínce že mám zájem o informace o hybridním vozu HONDA Insight mi vysvětlil několik základních charakteristik tohoto vozu a záhy mi nabídnul s tímto vozem svezení. To ve mně vyvolalo zvědavost a zájem, protože v hybridu jsem ještě v životě nejel. Již první dojem mne nenechal na pochybách, že sedím v HONDĚ. Jak to Ti Japonci dělají, že jejich nové vozy stejně voní jako naše spolehlivé CéeRVéčko když jsme si jej před třinácti léty kupovali?

No a následovala vlastně honďácká klasika. Co se mi totiž na Hondě líbí a co jsem zatím u jiných vozů nenašel, je tichost a klidný chod motoru (klidnější motor už má jenom moje TATRA 613, ale to je úplně jiná třída). Dal jsem si i tu práci a kdysi jsem si pozoroval auta jak jedou kolem mne. Schválně to zkuste. Já mám za to, že HONDU poznáte i podle toho jak tiše se kolem Vás pohybuje po vozovce. Podle mne, tišeji než jiné vozy. A už tím mi připomíná elektromobil.

A první svezení z Vílance do Jihlavy? Zejména za volantem, sledujíce údaje o ekologičnosti jízdy, tento vůz prvky jízdy s elektromobilem dosti připomínal. Cesta uběhla vedle pana Novotného velmi rychle a já začal tušit, že hybridní pohon bych chtěl poznat více. Proto mi přišla velice vhod nabídka pana Novotného, že budu-li chtít, je u nich možné si vůz zapůjčit a hybridní pohon si vyzkoušet při více kilometrech, v různých režimech.

Tuto nabídku jsem přijal ve středu, šestnáctého února 2011. Vůz jsem převzal v Autosalonu HONDA NOVOTNÝ Jihlava, čistý, doplněný provozními kapalinami, s plnou nádrží benzínu. Po převzetí vozu stvrzeném Předávacím protokolem jsem se vydal na svoji první sólovou cestu s hybridním vozem z Jihlavy domů do Budíškovic.

Již usazení v automobilu, nastavení volantu a sedačky bylo bezproblémové. Nastavovací prvky na logických místech, snadno ovladatelné. Otočením klíčku v zapalování se rozsvítilo mnoho kontrolních ukazatelů a symbolů, dalším potočením již začalo pracovat benzínové srdce -třináctistovka od HONDY. A ta nezklamala hned od začátku. Její japonsky tichý, na čtyřválec klidný kultivovaný chod se projevoval jen jakýmsi vrněním vpředu pod kapotou. (Zde jsem si neodpustil ,jako tatrovák milující tatrováckých osm dračích hlav provést pokus se dvacetikorunou umístěnou na vhodné plošce motoru jdoucího na volnoběh. Dvacetikoruna se neudržela jako u motoru TATRA na nejužší hraně, ale takový čtyřválec jsem ještě neviděl, možná existuje a jenom o něm nevím). Zajímavé je, že spalovací zážehový motor o výkonu 65kW používá dvouventilovou, klasickou techniku!Co mne také ještě oslovilo by emise CO2. Tento motor má uváděnu hodnotu 101 g/km. To je hodnota pro mne, protože pomyslná hranice 100g/km je mým kriteriem.

První co jsem musel poznat a s čím mi hned musel pomoci pan Novotný, bylo zařazení programu D v automatické převodovce. Zvyklý z našeho CéeRVéčka, s možností kdykoliv manipulovat volící pákou programů, se hybrid tomuto zacházení bránil. A dobře dělá. K tomu, aby jste mohli zvolit kterýkoliv program, totiž musíte mít lehce sešlápnutý pedál brzdy. Pak šlo vše velmi hladce. Stačilo jen změnit polohu pojistky vpředu na hlavici řazení a pak již šla páka přesně posunout na požadovaný program. To je velice dobré, protože se tím eliminuje neřízený rozjezd zejména začátečníka na automat nezvyklého, kdy zvyšujete otáčky motoru a do toho tam,,hodíte kvalt“ a vyrazíte nechtě vpřed. Zde nic takového nehrozí, protože používáte pouze pravou nohu(levá je vždy u automatu odložena na pohodlné opěře na levém podběhu) a pravou máte při volbě programu na brzdě, tedy z dosahu akceleračního pedálu. Jako u elektromobilu. No a tak jsem vyjel vstříc prvním zkušenostem s hybridem. Zde se zastavím u prvního pocitu z výhledu z vozu.. Ten je vpřed výborný, dobře jsou posazena i boční zrcátka, která jdou vnitřním ovládáním elektricky nastavovat i sklápět. Trošku výhrady bych měl k vnitřnímu zpětnému zrcátku, které bych, kdybych mohl, si posadil trochu výše. Ovšem spíše je to dáno uspořádáním zadního okna, které je děleno na svislou a šikmou plochu a musíte si na toto rozdělení zadního vidění spíše zvyknout. Nedělá to větší problém. Pozor jsem si musel dávat na svícení ve dne, světla bylo třeba zapnout klasicky levou páčkou,otočením do polohy hlavních světel přes polohu parkovacích. To je dáno nejednotností evropských předpisů a není se co Hondě divit, že se kvůli malému českému trhu v tomto neangažuje. I když na druhou stranu při dnešní úrovni elektroniky by volba denního svícení-ano-ne, nemusela být např. instalací jedné pojistky problém.

Velice dobře čitelné a v zorném poli jsou potřebné ukazatele na palubní desce. Údaj o rychlosti, který je jako by ve druhém vyšším patře je dobře čitelný i za denního světla a není omezen horní částí věnce volantu.

Sama jízda s automatem CVT, což je vlastně variátor, je od klasického automatu odlišná. Chybí – a to je příjemné, sebemenší cuknutí při přeřazování. To jsem ovlivňoval pouze volbou programu D, S, třetí jsem vůbec nepoužíval.

Program D vycházel z menších otáček motoru, pomalejšího náběhu na vyšší otáčky. Přeřadíte-li při stejné poloze akcelerátoru na S-sportovní, okamžitě se zvednou otáčky motoru a máte možnost využívat právě spíše vyššího výkonu motoru. Ovšem za cenu menšího sběru bodů za ekologickou jízdu.

A zde se dostávám k tomu, proč jsem nadpisem poukázal na to, že HONDA Insight vás naučí šetřit přírodu. A konečně i kapsu. Automobil je vybaven informačním systémem, kdy za ekologickou jizdu ,což je nejenom přiměřené využívání akcelerace, ale i co nejmenšího používání provozní brzdy ,sbíráte body z nichž rostou na displeji rostlinky. Nejprve spodní listky, lístky nad nimi a rostlinka je završena květem. Podle počtu nasbíraných rostlinek vás HONDA jako vítěze odmění i pomyslným, vítězným pohárem. Na tuto hru jsem velice brzy přistoupil. Sledoval jsem, jak se mi vyvíjí průměrná spotřeba ale i jak mi rostou rostlinky.

Ekologickou jízdu podporuje i zapnutí zeleného tlačítka ECON vlevo od volantu na palubní desce. Zde musím vzpomenout jeden fakt, který je možno si uvědomit zejména na začátku jízdy. Totiž pokud po několika prvních kilometrech, kdy se vám začíná dařit snižovat úvodní vyšší průměrnou spotřebu ovlivněnou hlavně studeným startem k hranici pěti litrů, vyřešíte potřebu předjíždění razantním sešlápnutím pedálu akcelerace. Hondička vyrazí vpřed jak včelkou bodnutá, vidíte, jak se aktivuje systém IMA elektromotor začíná asistovat, po zařazení před předjeté vozidlo se však vaše chuť být před pomalu jedoucím vozidlem zobrazí na displeji průměrné spotřeby jako pěkný prohřešek proti úsporné jízdě. Údaj průměrné spotřeby vyskočí i o dva litry výše. To se další jízdou opět začne blížit pod pět litrů ,ale musíte si dát záležet. Tuto situaci zažijete hlavně během prvních kilometrů, kdy se spotřeba rozpočítává na malý počet ujetých kilometrů. Je ale dobrou zkušeností, co je hlavní příčinou nehospodárné jízdy. Akcelerace!(Pro uživatele elektromobilů základní faktor, jak ušetřit, neušetřit energii v akumulátorech).

Vlastní jízdu je již pak možno hodnotit jako stav ,kdy se pohybujete, ale motor příliš neslyšíte, pouze při zmiňované akceleraci. Otáčky se většinou pohybovaly kolem dvou, dvouapůl tisíc, při rychlosti kolem devadesáti kilometrů v hodině. Tady je třeba dát vědět o pocitu, který jsem zažil. Totiž pohledem na digitální rychloměr v dobře místěný v zorném poli si uvedomíte rozpor, kdy pocitově se Vám zdá že jedete pomalu. A ona je tam skoro stovka!Na to si zvyknete u hondičky rychle. Podvozek velmi dobře odfiltrovává nerovnosti vozovky, dokonce bych řekl, že jízda v pravém pruhu na tankodromu dálnice mezi Brnem a Vyškovem je oproti CéeRVéčku snesitelnější v Insidu. Kvalitní dálnice za odbočkou na Kroměříž je už jízda s pocitem jak v elektromobilu dokonalá. Slyšet jsou jen pneumatiky a vítr kolem vozu. Motor ne. Spotřeba při takovéto jízdě ve dvou osobách se stabilizovala na 4,6 litrech a ručička stavu paliva v nádrži mi dala připomenout časy, kdy jsem jezdil na naftu. Zde to bylo příjemnější o to více, že auto hnal kupředu tichý, měkký chod benzínového motoru, nevypouštějícího za sebe saze. Během své jízdy po Moravě, jsem toto vícekrát ocenil ve chvíli, kdy někdo s pravděpodobně neseřízeným naftovým sazometem začal předjíždět. A byly to temné mlhy i za před nedávnem vyrobenými zavedenými značkami. automobilů! U starších automobilů, jsou-li na vině formální emisní kontroly špatně seřízených motorů z důvodu neztratit zákazníka využívajícího službu té které STK, nebo špatná metodika získávání dat při měření emisí nevím. Fakt je že je s podivem, kolik moderních naftových aut se projevuje na jedné straně příznivou spotřebou, na straně druhé neúměrnou produkcí sazí-pevných částic, zejména při prudké akceleraci. Snad se mýlím, v mínění, že těchto případů je dost a je to dáno tím, že si na toto dávám pozor. Z toho co vím o emisních kontrolách např. ve Švýcarsku, tam jsou emisní kontroly nekompromisní a například v případě nefunkčního katalyzátoru je automobil, který majitel např. ještě splácí, vyřazen z provozu. A výměna katalyzátoru je natolik finančně nákladná, že je to auto na prodej – do Česka…

Ale zpět ke zkušenostem s HONDOU. Po obsazení čtyřmi osobami a třetinovým poměrem jízdy po dálnici, silnicích první třídy kolem Mohelnice a nakonec jízdou po vracečkách v kopcích na Jesenicku, se spotřeba ustálila na 5,3 litrech v zimním provozu,řízeno hybridořidičem elévem.

Vezoucí se spolujezdci kladně hodnotili kvalitu sezení – sedaček, pouze vzadu musí cestující počítat s tím, že je trochu ,ač pohodlně utopený ,ale to je dáno typem karoserie této Hondy. Ostatně ta si zaslouží pochvalu, zejména kvůli aerodynamice, jak jsem popisoval, při rychlosti stotřicet kilometrů v hodině je to velice příjemné foukání venku za okny. Nyní si uvědomuji, že hlídajíc si spotřebu jsem s vozem snad ani rychleji nejel. Poznání, že zvyšující se rychlost je přímo úměrná zvyšující se spotřebě a pomalému růstu kytiček mě k vyšší rychlosti nijak nelákalo. Jako dobrý učitel fungovalo i barevné vyjádření stylu jízdy. Při ekologické byl displej rychloměru podsvícen příjemnou zelenou, plynule nastupující modrá pak informovala, že spotřebováváte energii nad ekologickou obálkou. O toku energií informoval i v levé části informačního panelu, opět dobře položen v zorném poli, ručičkový ukazatel, zda enrgii dodává IMA(integrovaný motorový asistent-elektromotor s výkonem deseti kilowatt), nebo zda je právě energie z brzd či spalovacího motoru dodávána do akumulátoru.

Nesmím zapomenout na velmi důležitou vlastnost vozu. Překvapil mne velmi nadstandartní poloměr otáčení Hondy. Manévrování v menším prostoru, při parkování bylo velice snadné. Chtělo to pouze cvik a znalost, kde jsou okraje vozu. Posilovač pracoval velice citlivě, nesnižoval odezvy řízení, pracoval plynule.

Protože jsem zastáncem čistých aut, vyzkoušel jsem si i ruční mytí karoserie. Rotačním kartáčem jsou všechny plochy dobře přístupné, dobře se nečistot zbavují i pěkná patnáctipalcová kola z lehkých slitin. Za napsání stojí i to, že jsem nezaznamenal špinavou záď vozu, jak je běžné. Opět jsem si vzpoměl na svoji Taru 613, která, pokud jedete v dešti a nezastavíte, má úplně suché zadní okno se zaručenou dobrou viditelností vzad.

Zavazadlový prostor o objemu 408 litrů je takový jaký je. Rozdělený vodorovnou praktickou roletkou. Vešla se nám do něj všechna zavazadla pro dva manželské páry na cestě k vícedennímu pobytu v regeneračním centru. Zde jsem chtěl upozornit na jedem detail, který by stál za vylepšení. Již tak snadné zavírání zadních dveří by usnadnil vhodnější kryt zámkového mechanismu, za který se dá při zavírání kufru zatáhnou. Při jeho vhodnějším tvaru by z něj neměla ruka tendenci sjíždět. Zamazat se o něj se mi nepodařilo, byl vždy čistý, vhodný k uchopení.

Co dodat k vlastní jízdě?

Velmi příjemná, s vynikající funkcí převodovky CVT s plynule měnitelným převodem obsluhující jízdu příjemným komfortem na který jsem si z našeho CéerVéčka lehce zvyknul a zde jenom potvrdil. Svezení s japonským automatem mne zatím nikdy nezklamalo a vždy dobře fungovalo, zima, léto, roviny kopce. Pohoda jízdy, kdy na spojkový pedál a řadící páku ani nevzpomenu a užívám si jízdu.

Velmi zajímavá byla funkce AutoStop, kdy po zastavení na křižovatce spadla ručička otáčkoměru motoru na nulu a v tu chvíli stojíc na brzdě jsem znejistěl, zda a kdy motor naskočí. Vždy a okamžitě po uvolnění pedálu brzdy. Než sousední auto zařadilo, vzdálil jsem se vozu vedle i vozu za mnou jedouce vpřed v době kdy oni zařazovali a rozjížděli se. Systém AutoStop je velice, velice potřebný do měst a kolon nejen na největším parkovišti naší republiky na Jižní spojce( snad už je to lepší). Auto na křižovatce je v tichu a nekouří. Opět trocha přiblížení se elektromobilu.

Ostatně docela je mi jasné po zkušenostech s tímto druhem hospodaření s energií v automobilu, že hybrid může byt oním mostem nutným k překonání konzervativismu dopravychtivé veřejnosti.

Vůz Honda Insight se chová k přírodě ohleduplněji než současné klasické automobily pohybujícími se pouze díky ropě. Hybridní pohon zároveň zbavuje konzervativního majitele obavy z dojezdu a jiných předsudků o elektromobilech ( ač mylné-spoustě lidí dojezd denně kolem sta kilometrů již dnešním elektromobilem by už jistě vyhovoval. Ale co kdybych potřeboval jet dál, kde nabiji akumulátor, atd., atd.?). Inu, změnit stroj není problém. Změnit ale lidské myšlení a zvyky je problém. Problém se kterým lidstvo zápasí co je zde na Zemi. A vědeckotechnický pokrok dvacátého století tuto mezeru, myslím si, jenom zvětšil. Nestíháme myšlením. Držet se ale ověřených lidstvu prospěšných zásad a postupů je nesporným argumentem konzervativismu.

Při současné rychlosti vývoje věřím, že hybridní pohon poskytne prostor zavedeným výrobcům prosperovat a zároveň získávat body za ekologické posílování jména značky ,ale hlavně s efektem snížení zátěže životního prostředí. Bylo by velmi přírodě prospěšné, kdyby hybridní automobily byly schopny používat pouze elektrického pohonu při jízdě ve městě a v místech kde intenzivně žijí lidé. Spalovací motor by potom zajistil dostatek energie při ustáleném režimu jízdy na větší vzdálenosti. A to do doby než bude k běžnému použití k dispozici akumulátor, schopný dodat energii vozu místo benzínu, nafty či plynu.

Docela se podivuji, že nikdo ještě nepřišel s řešením, aby bylo možno se za městy připojit k troleji jako např. trolejbus, nebo elektrická lokomotiva. Tím by nebyla nutná velká kapacita akumulátoru. To však již rozvíjím teorie příliš s Hondou Insight nesouvisející.

Co napsat k hondičce na závěr?

Vrátil jsem ji v pořádku do autosalonu pana Novotného, kdy jsme si na sebe zvykali během devíti set kilometrů. Jak si ona zvykla na mne, to nevím. Já na ni ale velice rychle.

Tímto článečkem nechci nahrazovat testy renomovaných odborníků, chtěl jsem jenom ze svého pohledu popsat zkušenost, jakou jsem měl s technikou, která mne zajímá a v níž vidím budoucnost.

Za zapůjčení vozu HONDA Insight zde rád vyjadřuji poděkování majitelům:

AUTOSALON NOVOTNÝ
Automobily osobní – prodej
Lidická kolonie 1453/45
58601 Jihlava
Telefon: 567302830

Oceňuji jejich pochopení pro můj dopředu avizovaný nezávazný zájem o seznámení se s kvalitní značkou HONDA a jejich služby mohu doporučit.

S vozem mělo během mé zápůjčky možnost se blíže seznámit dvacet přátel z mého okolí.

Ing. Zbyněk Daňhel Budíškovice,
březen 2011